Oracle Big Mac Fusion

Příběh Oracle pro IT manažery je celkem jednoduchý a přímočarý. Tento gigant má pod kontrolou všechny vrstvy IT architektury: od databází k podnikovým aplikacím. Od správy pamětí přes operační systém až k middleware.

Začněme však Javou, to je dnes bezesporu svět Oracle. Operační systém? Firma má dnes k dispozici jeden z těch nejlepších – Sun Solaris. A co databáze? To je přece domácí stříbro, zde je k mání vlastní relační DB engine Oracle 11g a rovněž jednoduchá a velmi populární MySQL.

Jak vypadá nabídka pro middleware vrstvu? Naprosto skvěle. Díky BEA akvizici nabízí dnes Oracle to nejlepší, co je na trhu – Oracle WebLogic Suite.

Aplikace – chcete PeopleSoft, JD Edwards, Oracle Business Suite, Siebel nebo Hyperion? A tak by šlo pokračovat až do nekonečna.

Chtělo by to ale celé nějak zastřešit. Kdo však dnes ještě věří projektu Fusion? Oracle má v tomto směru zpoždění a Ellison vyhazuje jednoho Fusion produktového manažera za druhým. Považte, kdysi tak inovativní PeopleSoft se za čtyři roky pod vedením Oracle posunul z verze 9.0 na verzi 9.1.

Prezident Oracle, Chuck Phillips, ale v svém nedávném vystoupení koncem dubna na prestižní akci CIO Advisory Board na Manhattanu sebejistě (sebestředně?) tvrdil, že to, co dnes manažer IT každé společnosti potřebuje – je jeden unifikovaný nástroj k řízení celopodnikového IT. Udržovat všechny vazby napříč IT infrastrukturou je příliš nákladné a riskantní, řekl Phillips. Následně zdůraznil, že zvlášť dnes v období ekonomické krize je potřebné začít přemýšlet jinak a uvědomit si, že celé odvětví se čím dál víc standardizuje.

„Skutečně potřebujete 18 dodavatelů a dva tisíce různých konfigurací, aby jste byli konkurence-schopní? Jistě ne, musíte to vše redukovat. My jsme už uživatele přesvědčili, že to umíme dělat jinak a dnes již celé IT odvětví jde touto cestou. Můžeme akcelerovat konsolidaci vašeho IT přes standardizaci a sjednocení celé informační infrastruktury ve vaší organizaci. Nejde o nic jiného, než o jednotnou technologickou platformu podobnou iPodu pro podnikovou infrastrukturu.“

„A pak zde máme lidi, kteří si v rámci své organizace stavějí vlastní privátní clouds (private clouds) místo toho, aby vše svěřili nám, budují si svá vlastní expertní centra. My jsme ale z IT branže, umíme vše lépe a efektivněji než vy. Dokud tady to nepochopíte, budete neustále utrácet 80 procent svých rozpočtů na záplatovávání děr ve své infrastruktuře.“

„Proč platíte tolik peněz za údržbu celé infrastruktury? Protože řešíte spousty parciálních problémů vaší komplexní infrastruktury izolovaně.“

Dále Phillips všem zůčastněným vysvětlil, že za svých 22 procent roční podpory dostávají od Oracle skvělou protihodnotu. Jde o dlouhodobou investici zákazníka do své budoucnosti.

„Neděláme to jako SAP, který bere přehnaně velké peníze za softwarové licence a následně účtuje nižší servisní poplatky. Cena našich licencí je menší. My jsme ještě s nikým nepodepsali smlouvu na podnikovou aplikaci, která by přesáhla hodnotu sto milionů dolarů.“

Ve skutečnosti servisní poplatky Oracle a SAP činí stejných 22% ceny softwarových licencí. Rozdíl je v tom, že u Oracle se platí 22% z ceníkové ceny, kdežto u SAP je to 22% z prodejní ceny licencí, tedy po slevě. U Oracle může zákazník obdržet velkou slevu na zakoupení licencí, ale servisní poplatky pak následně platí z původní nezlevněné ceny dle současného ceníku.

Oracle a stejně tak i SAP svorně tvrdí, že částky ze servisních poplatků jdou zpátky do výzkumu a vývoje nových produktů. Kdyby tomu ale tak mělo být, tak je zde menší rozpor. SAP v loňském roce přiznal příjmy ze softwarové podpory v hodnotě 5,3 miliardy euro, ale do výzkumu a vývoje šlo pouze 1,6 miliardy, což představuje třicet procent. U Oracle šly vloni 2,8 miliardy dolarů do vývoje – z částky 11,8 miliardy za podporu, což dělá necelých 24 procent z udržovacích poplatků.

Někdy i Big Mac může být pěkný nářez.